V mé předchozí výzkumné zprávě o objevu mimořádně nízké míry plýtvání potravinami v českých domácnostech z března 2022 jsem slíbil, že se k této „záhadě chybějícího potravinového odpadu“ vrátím a osvětlím možné důvody tohoto jevu. Ten správný moment navázat na tehdejší zprávu nastal teď, kdy byl v časopise British Food Journal zveřejněn článek, jehož spoluautorkami jsou Lucie Veselá a Lea Kubíčková z Mendelovy univerzity v Brně.

Můj text z roku 2022 naznačil souvislost mezi malým množstvím potravinového odpadu, samozásobitelstvím potravinami (tj. účastí na nekomerčním pěstování potravin v zahradách) a s ním souvisejícími každodenními návyky, dovednostmi a znalostmi. Kolegyně z projektu CESCAME Slávka Ferenčuhová (2022) označila v jiném výzkumném kontextu tyto často do značné míry neviditelné a nereflektované praktiky jako „nenápadné adaptace“. V rámci exponenciálně rostoucího mezinárodního výzkumu potravinového odpadu z domácností se však tyto praktiky objevují jen zřídka. Je to překvapivé, protože zahrádkaření je v mnoha evropských společnostech, stejně jako v jiných částech světa, velmi rozšířeným jevem. Například 55 % Čechů pěstuje potraviny ve svých domácnostech, především v soukromých zahradách (Vávra et al., 2025), a 61 % dostává potraviny z domácí produkce jako dárek od jiných lidí (Jehlička a Daněk, 2017).

Článek v British Food Journal rozvíjí předběžné závěry z roku 2022. Sběr a analýza dat v článku vycházely z kombinace dvou projektů a přístupů. Lucie Veselá a Lea Kubíčková a jejich spolupracovnice z Mendelovy univerzity nejprve v Brně provedly kvantitativní výzkum: opakovaně anonymně sbíraly potravinový odpad, jenž byl součástí směsného komunálního odpadu. Následně na vybraném vzorku analyzovaly jeho složení. Tento postup byl realizován ve třech typech zástavby, čtyřikrát ročně, celkem 12krát během tří let mezi lety 2019 a 2022. Potravinový odpad byl pokaždé odebírán od 900 domácností. Tento kvantitativní výzkum se zaměřil na otázky „jaký“ (odpad) a „kolik“ (odpadu) (Moreno et al., 2021). Pro hlubší porozumění jsme v rámci badatelských aktivit projektu CESCAME použili kvalitativní metodu získání dat. Konkrétně jsme realizovali šest skupinových rozhovorů s účastníky a účastnicemi, kteří bydleli ve stejných třech čtvrtích. Každého skupinového rozhovoru se zúčastnilo osm až deset lidí. Cílem skupinových rozhovorů bylo získat poznatky k otázce „proč“ (tolik a tohoto typu potravinového odpadu). Scénář skupinového rozhovoru, který mi pomohla vypracovat Slávka Ferenčuhová, se zabýval dvěma širšími tématy: 1) tokem potravin v domácnostech (tzn. zvyky souvisejícími s obstaráváním potravin, včetně jejich zdrojů, zpracováním potravin a kulinářskými preferencemi) a 2) postupy souvisejícími s potravinami, které se v domácnosti nespotřebují (typy potravin, které se nejčastěji a nejméně často redistribuují a vyhazují, a důvody pro tato rozhodnutí). O praktickou stránku skupinových rozhovorů se postarala brněnská firma FOCUS, která provedla nábor účastníků skupinových rozhovorů podle mého zadání, poskytla moderátorku a realizovala rozhovory ve svých prostorách.

Při analýze kvantitativních dat jsme objevili dva typy vzájemně souvisejících vzorců, které se při výzkumu potravinového odpadu z domácností málokdy zohledňují. První vzorec byl časový, přesněji řečeno sezónní, druhý vzorec se týkal typu zástavby. V množství potravinového odpadu byly zaznamenány výrazné sezónní rozdíly. Největší množství odpadu bylo v létě, a v průměru překročilo množství na jaře, období s nejnižší mírou odpadu, 1,53krát. Z hlediska množství odpadu podle ročního období jsme pozorovali následující sestupné pořadí: léto, podzim, zima a jaro. Roční období mělo také významný vliv na složení odpadu. Velkou část letního a podzimního odpadu tvoří ovoce a zelenina pěstované na zahradách, které se sklízejí v těchto dvou ročních obdobích. Konkrétně bylo v Brně 44 % celoročního průměrného množství odpadu z ovoce a zeleniny na osobu vyhozeno v jediném období – v létě (4,1 kg), zatímco na jaře to bylo 15 % (1,6 kg) (Kubíčková et al., 2021). Důvodem těchto rozdílů mohou být přebytky během sklizně, znehodnocení způsobené vysokými letními teplotami a nepřítomnost v domácnosti (a na zahradě) během letních dovolených. Účastníci skupinových rozhovorů, a to i ti, kteří žijí v bytech, si byli vědomi sezónnosti potravinového odpadu, jak potvrzují následující citáty:

I třeba s kazivostí, dovezete si jabka a je fakt, že teď jsem taky vyhazovala jabka, protože ve sklepě vypadaly dobře, ale nahoře prostě zčernaly. Takže já si spíš myslím, že to jaro, léto, to jaro ani ne, ale to léto a potom ten podzim, tam se potom jakože víc vyhodí tady tohodle ovoce nebo zeleniny. (obyvatelka bytu, 53, skupinový rozhovor 27. října 2021)

Já myslím, že v mém případě je to ovoce, zelenina v létě, ono se to rychleji kazí, do té ledničky se taky nevejde všechno. A když se mi letos stalo, že jsem během tří dnů od třech lidí dostala já nevím kolik kilo rajčat, tak to už se vážně nedalo. Jo, takže plná lednička, něco bylo ve špajzu a fakt to člověk nesní. Já nevím, jestli jsem dostala 6-7 kg rajčat. (obyvatelka bytu, 50, skupinový rozhovor 15. října 2021)

Dosud uvedené body by mohly navozovat dojem, že domácnosti, které se věnují zahrádkaření, produkují více potravin než domácnosti, které se této aktivitě nevěnují. V  konečném důsledku by to znamenalo, že produkční zahrádkaření je faktorem, který zvyšuje množství potravinového odpadu v domácnostech. Hlavním sdělením této studie je však pravý opak. Jak jsem uvedl výše, samozásobitelství a množství odpadu na úrovni domácnosti spolu úzce souvisí. Navíc se nemusí jednat pouze o domácnosti, které praktikují samozásobitelství, ale i o ty, které si sice vlastní potraviny nepěstují, ale jsou s touto neformální potravinovou ekonomikou spojeny alespoň jako příjemci domácích potravin.

Samozásobitelství, přestože souvisí se zmíněnými sezónními špičkami v produkci potravinového odpadu, hraje významnou roli v omezování množství potravinového odpadu. Tento, na první pohled kontraintuitivní, argument vychází z druhého vzorce zjištěného v brněnském projektu: Zdaleka nejmenší množství potravinového odpadu produkují domácnosti ve čtvrtích, kde jsou domy obklopeny zahradami. Co je opravdu klíčové: V kontextu celkově velmi nízkého množství potravinového odpadu na obyvatele v Brně (37 kg na obyvatele a rok, tj. 41 % průměru Evropské unie) produkují domácnosti se zahradami výrazně nižší množství odpadu než toto již tak malé množství. Množství potravinového odpadu nalezeného v popelnicích s komunálním směsným odpadem v těchto čtvrtích bylo o 52,5 % nižší než množství na sídlištích s vícepodlažními domy bez zahrad.

I když mi tento výzkum neumožňuje stanovit přesné příčiny těchto rozdílů, na základě fundovaného odhadu lze zmínit několik faktorů, které v tom hrají roli. Jedním z evidentních přínosů zahrad je, že umožňují kompostování nespotřebovaných potravin, což vede ke snížení množství odpadu v popelnicích a tvorbě živin pro půdu. Ještě důležitější je, že významný vliv na předcházení vzniku odpadu má i osobní zkušenost s produkcí potravin v domácnostech a jejich následným zpracováním, sdílením a konzumací. To si dovolím tvrdit na základě znalostí každodenních praktik souvisejících s potravinami v české společnosti (Jehlička a Daněk, 2017; Jehlička et al., 2019; Sovová et al., 2021). Díky této přímé zkušenosti mají pro mnoho lidí potraviny – jak ty, které si sami vypěstují, tak ty, které si koupí – zvláštní hodnotu, což ztěžuje jejich vyhazování. Náš výzkum tedy naznačuje, že zahrady mohou být v přímém smyslu jak zdrojem odpadu (v podobě sezónních přebytků), tak jímkami odpadu (prostřednictvím celoročního kompostování). Zároveň však nepřímo, s mnohem významnějším materiálním dopadem, přispívají také k prevenci vzniku potravinového odpadu.

Výsledky brněnské studie podtrhují význam sezónnosti a typu rezidenční oblasti pro množství a složení potravinového odpadu z domácností. Je překvapivé, jak zřídka se tyto dva faktory objevují, i když počet odborných studií o tomto tématu exponenciálně roste. Mezi lety 2014 a 2023 se z více než 1400 článků o „domácnostech“ a „potravinovém odpadu“ indexovaných v databázi Web of Science pouze 11 článků zabývalo otázkou sezónnosti tohoto odpadu. Navíc pouze několik článků bylo skutečně založeno na sběru a analýze odpadu. Vzhledem k úzkému vztahu mezi pěstováním potravin jako sezónním procesem souvisejícím s přírodními pochody, a potravinovým odpadem, je tak malá pozornost věnovaná těmto klíčovým faktorům nečekaná. Možná tedy není náhodou, že až na několik výjimek (Ganglbauer et al., 2013; Keegan a Breadsell, 2021), má akademická literatura o potravinovém odpadu z domácností tendenci předpokládat, že jediným zdrojem potravin, které se stávají odpadem, jsou obchody. Pochopení, že charakter/typ zástavby – např. sídliště s vícepodlažními domy nebo rodinné domy se zahradami, jako dva krajní příklady– hraje v množství a složení odpadu důležitou roli, se v literatuře vyskytuje o něco častěji než zohlednění jeho sezónnosti. Nicméně i tak se v analýzách potravinového odpadu z domácností objevuje typ zástavby jako důležitý faktor jen zcela okrajově (viz např. Edjabou et al., 2016; Adelodun et al., 2021).

Vzhledem k těmto zjištěním je těžké dojít k jiném závěru, než že by výzkum potravinového odpadu měl věnovat patřičnou pozornost nejen sezónnosti, ale i typu obytné oblasti, v níž odpad vzniká. Zvlášť, pokud má poskytovat i praktické pokyny pro nakládání s odpadem. Při zvažování tohoto doporučení je třeba mít na paměti, že drtivá většina dosavadních výzkumů týkající se množství odpadu je založena pouze na odhadech a vzpomínkách respondentů (které se mohou od reality lišit až desetinásobně; Parizeau, 2020). I ve vzácných případech, kdy se provádí analýza materiálního složení odpadu, se obvykle jedná o jednorázový sběr, při kterém se nebere v úvahu typ obytné oblasti, ze které je vzorek odebrán.

Publikováno: 10. 12. 2025

Zdroje:

Adelodun, Bashir, Sang Hyun Kim, Kyung Sook Choi. 2021. „Assessment of food waste generation and composition among Korean households using novel sampling and statistical approaches“. Waste Management 122: 71-80.

Edjabou, Maklawe Essonanawe, Claus Petersen, Charlotte Scheutz, Thomas Fruergaard Astrup. 2016. „Food waste from Danish households: generation and composition“. Waste Management 52: 256-268.

Ferenčuhová, Slavomíra. 2022. „Inconspicuous adaptations to climate change in everyday life: Sustainable household responses to drought and heat in Czech cities“. Journal of Consumer Culture 22(3): 729-746.

Ganglbauer, Eva, Geraldine Fitzpatrick, Rob Comber. 2013. Negotiating food waste: Using a practice lens to inform design. ACM Transactions on Computer-Human Interaction (TOCHI) 20(2), 11.

Jehlička, Petr and Petr Daněk. 2017. „Rendering the actually existing sharing economy visible: home grown food and the pleasure of sharing“. Sociologia Ruralis, 57(3): 274-296.

Jehlička, Petr, Petr Daněk, Jan Vávra. 2019. „Rethinking resilience: Home gardening, food sharing and everyday resistance“. Canadian Journal for Development Studies / Revue canadienne d'études du développement, 40(4): 511-527.

Keegan, Emily, Jessica K. Breadsell. 2021. „Food waste and social practices in Australian households“, Sustainability 13(6), 3377.

Kubíčková, Lea, Lucie Veselá, Marcela Kormaňáková. 2021. „Food Waste Behaviour at the Consumer Level: Pilot Study on Czech Private Households“. Sustainability 13, 1311.

Sovová, Lucie, Petr Jehlička, Petr Daněk. 2021. „Growing the Beautiful Anthropocene: Ethics of Care in East European Gardens“. Sustainability 13(9), 5193.

Vávra, Jan, Petr Jehlička, Maika Ohno. 2025. „Do green fingers munch on more fruit and veggies? Health effects of home gardening“. Urban Agriculture and Regional Food Systems 10(1), e70014.