Terezie Lokšová: Sféry možného: participace na pozvání a prostor pro ‘nenápadné inovace’
S organizovaným zapojováním místních obyvatel do městského rozvoje a správy se leckdy pojí zobecněná naděje, že podporuje sociální kohezi nebo zprostředkovává cenné lokální vědění – a tak pomáhá reagovat na lokální projevy globálních výzev a krizí. Charakter vztahu mezi formalizovanou participací, expertními postupy, rozpoznanými a zahrnutými každodenními praktikami a věděním místních obyvatel se ale v čase výrazně mění.
Pohled na více než třicet let těchto vztahů v českých městech skrze polo-strukturované rozhovory s experty (architektkami, plánovači, konzultanty, facilitátorkami) a obsahovou analýzu médií (1989-2022) ukazuje, jak se chápání lokálního vědění a praktik i toho, na čem v rámci participativní praxe záleží, co je důležité a možné rozvíjelo a proměňovalo: legislativní a architektonické diskuze z raných 90.let postupně překryl důraz na demokratizaci společnosti a realizaci menších projektů v rámci veřejných prostranství. Od tohoto budování kompetencí obyvatel a kapacity veřejného sektoru vrcholícího okolo 2008 se pak důraz postupně přesunul k projektovému managementu a uzavřel do soukromého know-how. Tento vývoj navíc různě ovlivňovaly přístupy inspirované zkušeností ze západních měst.
V prezentaci ukážu, jak tato geneze současných praktik ovlivnila rozpoznávání a zapojování místních hlasů. Pokusím se tak rozšířit prostor pro rozpoznávání každodenních zkušeností a potenciálních přítomných ‚nenápadných inovací‘, (Ferenčuhová, návrh projektu, https://cescame.soc.cas.cz), které mohou také přispívat k městské rezilienci a představovat tak doplněk nebo protiváhu formálnějším participativním procesům.